Někdy bývá obtížné se vyznat ve volně prodejných (bez lékařského předpisu) produktech v lékárně. Existují dva základní typy těchto výrobků – doplňky stravy a léčivé přípravky neboli léky. Lze je od sebe odlišit?
Co je doplněk stravy?
Jde o koncentrovaný zdroj živin nebo jiných látek, jehož účelem je doplňovat běžnou stravu. Na jeho obalu musí být vyznačeno, že jde o „doplněk stravy“, a nesmí tam být uvedena tvrzení o léčebných nebo preventivních vlastnostech doplňku. Doplňky stravy nejsou schvalovány a jeho výrobce nebo dovozce má pouze informační povinnost vůči Ministerstvu zemědělství ČR, kam musí před prvním uvedením na trh zaslat českou etiketu doplňku stravy. Tvrzení uváděná na obalu a v doprovodných textech nejsou tedy posuzována po odborné stránce.
Doplňky stravy jsou volně prodejné a dostupné v lékárnách, běžných obchodech s potravinami, drogériích a jinde včetně prodeje prostřednictvím internetu. U některých z nich je možné se setkat s tzv. číslem HEM. Jde o jednací číslo rozhodnutí, pod kterým byl v minulosti vydán Ministerstvem zdravotnictví ČR souhlas s uváděním výrobku do oběhu jako potraviny.
Co je to lék?
Lék je látka nebo kombinace látek s léčebnými či preventivními vlastnostmi. Před jeho uvedením na trh musí projít schvalovacím řízením, tzv. registrací, při níž se hodnotí jeho účinnost a bezpečnost. Každý výrobce předkládá regulační instituci, kterou je v České republice Státní ústav pro kontrolu léčiv (SÚKL), k danému léku celou řadu informací a údajů. Jde zejména o výsledky toxikologických a farmakologických zkoušek a klinických hodnocení. V rámci registračního řízení je léku přiděleno registrační číslo, které ho pak jasně identifikuje a je uvedeno na obalu a v příbalové informaci daného přípravku.
Léky rozlišujeme podle toho, zda jsou vázané na lékařský předpis, na ty, které pacient může získat pouze na základě receptu vydaného lékařem a na volně prodejné léčivé přípravky. Léky na předpis mohou být vydány pouze v lékárnách. Volně prodejná léčiva pak v lékárnách, prostřednictvím jejich internetových nabídek nebo u prodejců vyhrazených léčiv (jež je možné získat bez odborné konzultace a slouží k akutní individuální potřebě pacienta).
Do jaké skupiny produktů patří bylinky?
Bylinky jsou léčivé rostliny, které mají velmi široké využití. Jejich využívání k léčbě je doloženo z doby 3000 let před naším letopočtem a staly se základem léčitelství. Mají výborný vliv na zdraví, krásu i psychickou pohodu, pomáhají například od bolesti, podporují imunitu, navozují spánek nebo odbourávají stres. Používají se samostatně nebo v různých směsích. Bylinek je celá řada a je nutné je poznat a vyznat se v jejich účincích, protože mohou i uškodit, například při interakci s léčivými přípravky, které daný jedinec užívá. Bylinky jsou cennou surovinou pro výrobu řady léčiv, ale nemohou léčbu nahradit ani předejít vážným nemocem.
Fytoterapie a farmakognozie
Užíváním přírodních látek, jejich žádoucími i nežádoucími účinky a interakcemi s léčivy se zabývá fytoterapie, která vychází z farmakognozie nebo na ni navazuje. Farmakognozie je farmaceutická disciplína, jejíž název pochází z řečtiny (farmakon = léčivo a gnosis = poznání) a zabývá se popisem léčiv přírodního původu (nejčastěji rostlinného), jejich získáváním a medicínským využitím.
Příkladem léčivého přípravku přírodního původu je například diosmin, který je pro farmaceutické účely získáván mj. extrakcí z citrusových plodů. Účinnou látku diosmin obsahuje přípravek Diozen, který zlepšuje žilní tonus, a tak je využíván k léčbě chronické žilní nedostatečnosti dolních končetin a hemoroidů. Působí pozitivně na zpětný návrat krve v žilním systému. Omezuje tvorbu otoků a má protizánětlivý účinek.
(jvi)
Zdroje:
- http://www.olecich.cz/encyklopedie
- https://www.sukl.cz/leciva
- https://bylinky.zdrave.cz/
- http://www.edukafarm.cz/data/soubory//casopisy/Biotherapeutics%202-2015/04%20Spilkova_Prirodni_latky_maji_velkou_terapeutickou_perspektivu_2015.pdf
- https://www.medon-solutio.cz/online2005/print.php?textID=11
- https://cs.wikipedia.org/wiki/Farmakognozie
- Slíva J. Vnitřní lékařství 2019; 65 (7–8): 524–526
- Broulíková A. a Slíva J. Remedia 2005; 15 (3): 227–234
